Šibalka a nový svět 1.

25. září 2007 v 19:52 | tr.hleeck |  Šibalka a její nový svět
1.kapitola

Srpen byl už skoro za náma. Myslím na nadcházející nové období mého života a babička tu do mě jen hustí samé moudrosti. Co si myslí? Že sem tak blbá a budu vyváděť tak, aby to zničilo můj sen?
Tiše jí odbívám a soustředím se na své budoucí plány.
Vyhrožuje mi, ale mě to je jedno.. I přes její zákat se tam vydám. Nemůže mě zastavit.
Jen nevěřícně kroutí hlavou a já jen odsekávám, že jsem taková, jakou mě vychovala. A je to tu zase. Ano.. Může si zanadávat na mého otce. Že jsem prý určitě po něm. Jak je to hrozné, jak se ta dnešní mládež chová. Opět předhazuje příhodu se sousedem, který nedávno visel hlavou dolů ve vzduchu, když řekl, že jsem jen blbá kráva. Měli jste vidět, jak se celý třásl strachy. Vždyť ot byla jen sranda, vymlouvám se babičce.
A mám to za sebou. Jak dlouho ještě budu čekat, než přiletí?

Konec srpna se nenávratně blíží a poříd nic. Vyhlížím u okna. Ani neodcházím. Ztrácím pojem o čase. Sleduju slunce které vykonává svojí každodenní cestu po obloze. Už ani nevím, kolikrát jsem to viděla. S každým dalším dnem ve mě roste neklid. Co se mohlo stát?Je 3. září a sova nikde. Zapoměli na mě. Můj život nemá cenu. V naději, že školní rok začíná v jiný termín, stále vyčkávám u okna. Nic. Nemám k ničemu chuť. Jsem pořádně nabroušená, babička za mnou raději nechodí. Chdinka malá, docela si toho se mnou dost vytrpěla. Určutě se jí taky nelíbí, že mě bude mít pořád na krku.
Měsíc po této smutné udlosti jsem zaslechla klepání na dveře. Já seděla ve svém pokoji na posteli, slyšela jsem, jak bybička otevírá dveře a zve neznámeho dál. Čekala jsem, že pudou do kuchyně, ale oni stoupali po schodech až k mým dveřím. Ozvalo se zaklepání a po mé odpovědi( spíše to bylo jen zavrčení) vešli dál. Vedle babičky stál vysoký muž, černé pleti, na hlavě měl podivnou pokrývku. Smýkl jí, aby mě pozdravil.
"Dobrý den, jmenuji se Kingsley Pastorek, jsem minister kouzel,"představil se.
"Minister kouzel?!" zhrozila jsem se. On si sem klidně sám přijde. A co tu vůbec dělá? De mi oznámit, že nejsem způsobilá chodit do Bradavic? Tak s tim ať se de vycpat.
Udělám překvapený obličej a on pokračuje.
"Jménem celého ministrestva bych se vám chtěl omluvit za malou chybu, která se vloudila do našeho systému," řekl a snažil se tváři provinile, leč mu to moc při pohledu na mě nešlo. Myslím, že právě zalitoval, že sem vůbec chodil. Vrhla jsem po něm neuvěřitelně vražedný pohled.
"Jak si to jako představujete? Malá chybička? Teď jsem měla už být ve škole, vrhat tam kouzla po ostatních spolužácích, ale ne.. já tu musím trčet s touhle starou čarodejnicí. Teda, chtěla jsem říct mudlovskou babou."
"Problém byl v tom, že jste se nenarodila v Británii a vaše matka vás ani po svém příjezdu nezaregistrovala. Nemluvě o tom, že ani nevíme kdo je vaším otcem, i když, jak se tak na vás dívám, mám jisté podezření," dodal přiškrceným hlasem, jako by se dusil smíchy. Jeho nemístnou poznámku jsem ignorovala. Černé vlasy mi zplihle čněli přes černé oči.
"A co s tím teď hodláte dělat?"
"Nastoupíte příští rok. Berte to tak, že budete nejstarší v ročníku," usmál se poťouchle ministr.
"Bezva, o to fakt stojim. A co mám jako do tý doby dělat? Nemám tu ani žádné kouzelnické knížky, kde bych se mohla dozvědět o světě, do kterého patřím, ačkoli je mi neznámý."
"Jako kompenzaci za náš omyl vám dovolíme navštěvovat pravidelně naši knihovnu na ministrestvu, jestli by jste si přála, můžeme vám tam zajistiti lehčí práci,"odmlčel se, " možná i byt?"
"Beru," řekla jsem, než si to mohl rozmyslet.
Bylo mu jasné co si na sebe ušil,a le už s tím nemohl nic dělat. Babička vypadala taky nadšeně. Obě jsme se těšili na vlastní klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama