Šibalka a nový svět 3.

26. září 2007 v 20:03 | tr.hleeck |  Šibalka a její nový svět
Je tu prázdno. Snad se všichni nerozhodli toho studia nechat? Že by to bylo tak otravné? Vlezla jsem do vlaku a dle libosti si vybrala jedno kupé. Okénkem jsem sledovala, jak se nástupiště pomalu plnilo. Deva jsem měla na zemi v kleci. PO jeho včerejším pokusu vyškrábnout mi oko jsem si došla koupit něco, kam bych ho zavřela. Budu si sním muset ještě upravit nějaká pravidla. Zahloubaná do problémů s tou hromadou vypelichaných chlupů jsem si ani nevšimla, že ke mně do kupé nakoukl blonďatej výrůstek.

"Můžu?" zeptala se, když viděla že jsem si jí všimla a ani nečekala a hned se spokojeně posadila.
"Firiona Kulíšková," představila se a zkoumavým pohledem mrkla na Deva.
Přestože jsem jí ignorovala vesele si dál žbrbtlala ani nevím co. Ještě než se vlak rozjel, přisedly si ještě dvě dívky, vypadaly jako dvojčata, ale jedna byla starší. Klábosily mezi sebou, zdálo se, že jde o intelektuálky. Taky že byly z Havraspáru. Jak došla řeč na koleje, hned se vyptávaly, kam by jsme nejraději chtěly.
"No, mamka byla ve Zmijozelu," začala jsem.
"Vážně? To bych fakt do tebe neřekla. Eh, vůbec," odmlčela se starší šprtka, "vůbec mi nepřipadáš, že by ses tam hodila."
Viděla jsem jak se její sestra uchichtla a pošeptala sestře: "Spíš do Mrzimoru." Dělala jsem, že jsem to neslyšela. Jen kdyby děvčata věděla....
"No, moje mamka byla v Nebelvíru," řekla pyšně Firiona.
Vrhla jsem na ní takový nevraživý pohled, že se začala třást. Tak ta je statečná? Moc se mi nezdá, že by šla v matčiných stopách. Jak se tak třásla, otřásalo se celé kupé, tak jsem se jí snažila uklidnit o dost milejším pohledem, tak trochu šibalským, aby si myslela, že to byla sranda. Zabralo to. Do Havraspáru se taky určitě nedostane. Pozorovala jsem ji, jak se snažila najít něco v batohu. Zlostně si přitom mručela, jak jí to mohla ta máma takhle špatně sbalit. No, pracovní typ, aby šla do Mrzimoru taky moc není. Ajéje. Snad se nedostane se mnou do Zmijozelu. To bych asi nepřežila. Dávat pozor na tuhle děsnou copánkatou holčinu.
Zamrkala těma svýma velkýma hnědýma očima a usmála se na mě, když viděla, že ji pozoruju.
Chvíli před zastavením vlaku nám bylo doporučeno obléct se do hábitů. Ježiš, kdo tohle šílený oblečení vymyslel? PO chvilce zápasení se mi ale podařilo zdárně se do toho dostat.
Jak jsme se při vystupování z vlaku všichni drali chodbičkami ven, srazil mě někdo a já málem upadla. Už už jsem se chtěla otočit a vykřiknout: Ty blbečku!, když jsem uviděla nádherné modré oči,které patřili ještě hezčímu chlapci, které se na mě omluvně dívali.
"To je dobrý," vysoukala jsem ze sebe jen a rychle se snažila od něj dostat dál. Byl starší.
Před vlakem stál takovej hromotluk co k sobě svolával všechny prváky. Když jsme konečně byli všichni pohromadě, vydali jsme se k jezeru, které jsme přepluli na loďkách, pro čtyři studenty. Firiona se mě držela jako klíště a ještě si k nám sedli dva kluci. Jeden vypadal jako největší blb na světě a druhý jako největší borec. Úžasná dvojka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 my us my us | 27. září 2007 v 9:57 | Reagovat

trochu nám nám to připomíná, co ste včera povídali o tom autobuse...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama